Básničky

Poslední básnička

 

 

Loučím se s tebou,

jako s každou jinou ženou,
která ráno z postele odchází,
a svou dústojnost mezi dveřmi nachází.

Však s postupem času,
vím že mi něco schází,
něco, co skrývalo se v tvém hlasu,
a z čeho mne teď mrazí.

Něco, co mi čím dál více chybí,
bez čeho se jen těžce žije,
a většina lidí to ani nevidí,
a přesto bez toho přežije...

Ale pro mne je to k nevydržení,
být bez tebe, bez tvého souznění,
čekat každý den na vysvobození,
od tvých nádherných očí,
které mě ve snu stále mučí..

Vzpomínám toho dne,co jsem tě sved,
Bylo to zde, podala jsi mi jed,
který teď koluje mým bezvládným tělem, mou ideou,
a už navždy musím být se svým andělem, s tebou....

 

Jsi mi vším a zároveň radši ničím...
Jsi mi vším a zárověn radši i ničím,
a v tvých citech se nevyznám,
máš mě opravdu ráda?
nebo chceš mě mít pouze jako kamaráda?
a proto nediv se, že srdcé své ti nedám.

Nechci zažít další zklamání, má beruško,
spolu jsme nervozní, a to mi strach nahání,
a když tě chci políbit,řekneš neruš to,
tak nediv se prosím mému strádání.

Rád bych držel tvé ručky, a líbal tvá líčka,
díval se do tvých bledě-modrých očí, dokud by nezhasla svíčka,
a potom se k tobě přitulil, a rty zavřel tvá víčka.

<...
Jsi můj Anjílek, ikdyž máme na sebe denně jen pár chvilek,
Já zase tvůj snílek, který básničky píše a věčně má motýlky v břiše,
a ke všemu neví co říct, snad jen že jsi moje všechno a ještě mnohem víc..
...>

Miluju tě, už to víš,
ale pověz mi prosím,
jsem já ten o kterém sníš?
ikdyž jsme spolu sami tak nevím,
o koho si děláš starosti, o kterém přemýšlíš?...
jsem to já,nebo ten kluk od vedle?

Jsi moje panenka, i princezna líbezná,
Jsi moje "manželka", i obloha hvězdná,
Jsi tohle všechno a mnohem víc,
a zárověn radši vůbec nic...